fb-pixel

V říjnu to bylo už 14 let, co zemřel profesor Zdeněk Matějček. Přesto dodnes mnozí dospělí vědí, kdo to byl a do jaké vědní oblasti ho zařadit.

Prakticky neexistuje sféra dětské psychologie, v níž nezanechal stopu. Ostatně práci s dětmi a rodinami se věnoval šest desítek let a ještě pár dní před smrtí, o níž věděl, že přichází, pracoval, rozděloval úkoly, myslel na své klienty, kolegy i studenty, aby všichni byli zabezpečeni a po jeho odchodu nezůstali bezprizorní.

Dodnes vycházejí jeho publikace a rodiče i učitelé i další odborníci se k nim uchylují, hledají v nich inspiraci, pochopení svých dětí i žáků a náměty, jak pracovat. Některá jeho vyjádření se už stala obecnými pravdami, lidé je někdy říkají, aniž by věděli, že autorem je on.

Proč se na něj odkazujeme i v naší škole? Nejen proto, že je to osobnost, která si rozhodně zaslouží být stále vzpomínaná, ale měli jsme tu čest s ním pracovat. Byl to on, kdo inicioval vznik neziskové organizace DYS-centrum Praha, z. ú., v níž působí obě zakladatelky ZŠ Poznávání. Zároveň jsme přesvědčení, že ideje, na nichž staví ZŠ Poznávání, jsou v souladu s jeho smýšlením a jeho profesními názory.

Vždy se snažil uvažovat v co nejširších souvislostech. Znal výzkumy, teoretické koncepty, stále studoval a četl a vše propojoval s praxí, s výchovou i vzděláváním dětí a dospívajících.

Nikdy nezapomeneme na jeho laskavost, s níž vždy podporoval DYS-centrum i nás osobně, se kterou také přistupoval ke svým klientům i jejich rodičům. Dodnes si při práci s dětmi na něj vzpomeneme, a dokonce snad i dokážeme říci, co umíme a používáme právě díky němu. A pořád se to hodí.

Lenka Krejčová

prof. Zdeněk Matějček